můj příběh
Moje cesta k větší lehkosti a radosti
Jsem Soňa – máma, žena, koučka. Vím, jaké to je na mateřské ztratit samu sebe. Začátky s mou dcerou byly náročné. Měla alergii na bílkovinu kravského mléka (ABKM), o které jsme dlouho nevěděli. Byla plačtivá, téměř nespala, a já držela bezmléčnou dietu a byla zoufalá, že se to vůbec nelepší. Kvůli opožděnému motorickému vývoji jsme trávily spoustu času na fyzioterapiích. Kojení mi nešlo tak, jak jsem si přála – dceru jsem vážila před a po každém kojení a s každým číslem na váze rostl můj stres i pocit, že selhávám.
Do toho se přidal silný pocit samoty. Spousta kamarádek najednou neměla čas ani na krátké zastavení, a já jsem měla pocit, že mě ta osamělost pomalu ubíjí. Přepadly mě poporodní úzkosti, únava, pocit zahlcení péčí o velký dům i zahradu… a především – ztratila jsem sama sebe.
Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem si dovolila začít myslet i na sebe. Začala jsem si vymezovat malé chvilky jen pro sebe – na procházku, na cvičení, na meditaci. Postupně jsem si znovu začala všímat, co mi dělá dobře, co mě těší. A jedním ze zdrojů podpory pro mě byl právě koučink. Třeba zjištění, že kojení ze mě dobrou matku nedělá, bylo velmi osvobozující.
Koučink mi pomohl znovu se spojit sama se sebou. Připomenout si, že i já jsem důležitá – nejen jako máma, ale i jako žena. Koučink mě oslovil natolik, že jsem se rozhodla projít rekvalifikačním kurzem akreditovaným MŠMT a dnes se věnuji podpoře žen, které se – stejně jako já kdysi – cítí ztracené, unavené, zahlcené.
Jsem také peer konzultantkou v organizaci Úsměv mámy, která pomáhá ženám procházejícím psychicky náročným obdobím v těhotenství nebo po porodu. Dnes žiju vědoměji, laskavěji – k sobě i ke světu kolem sebe. A věřím, že změna je možná. I malá – právě ta totiž může otevřít cestu k větší lehkosti a radosti.